Křížová cesta nejslavnějšího žijícího kolumbijského malíře a sochaře se na Velikonoce vrací do autorova rodiště. Fernando Botero ztvárnil Ježíše jako tlouštíka. Tlusté prstíky a kypré stehna jsou ostatně Boterovým charakteristickým rukopisem. Naducaní jsou v jeho obrazech ptáci na střeše, koně, karbaníci, Adam a Eva v ráji, narkomafiánská banda Pabla Escobara i nejslavnější Boterova kulička Mona Lisa.
Botero mi pěkně zapadl do mého obrázku o Kolumbii. Jeho obrazy jsou ironické, nasáklé kolumbijskou každodenností. Odráží se v nich například svérázně pojatý katolicismus, opájení se přírodou nebo romantika zlodějíčků. V té hromadě drog, prostitutek a upjatého náboženství se prostě promilujete a projíte k naprosté blaženosti. I když Botero používá jemné barvy a oblé tvary jeho náměty jsou ponuré, postavy z jeho děl jsou často pohrouženy samy do sebe. Přesto je – alespoň můj – poslední dojem vždy perfektní ironie.
Není náhodou, že Křížovou cestu daroval Botero Medellínu právě v době Velikonoc. Velikonoce jsou velkým (tady výhradně) náboženským svátkem. Zapomeňte na čokoládová vajíčka. Hlavní náplní Svatého týdne jsou náboženská procesí, kterých se účastní všechny myslitelné místní spolky; od armády až po pěvecké sbory. Největší ozdobou průvodu je několik bohatě zdobených nosítek se sochou svatého. Nosítka doprovází mniši, převlečení za kajícníky ve vysokých kuželovitých kápích. Průvod uzavírají muži, převlečení za Římany. Protože holky na římskou pěchotu v krátkých tunikách předešlé roky pískaly a měly nemístné poznámky, církev jim pod krátké „sukýnky“ navlekla nedobové šortky. Boterovský moment. Ujetá Kolumbie.