Tak vypadá moje ranní rozhodování, zda se skutečně osprchovat. V Kolumbii se totiž buď nacházíte ve vysokých nadmořských výškách, kde máte (většinou) luxus teplé vody nebo jako já v tzv. Zemi horka. Země horka se přezdívá všem regionům, kde se teplota vzduchu pohybuje celý rok okolo 28 stupňů. V Zemi horka teplá voda neteče. Co víc, neteče ani voda vlažná ani studená. Místo toho se voda v Pereiře teplotně pohybuje na úrovni horské bystřiny. Většina domácností přitom ohřívače vody má, jen jsou vypnuty. Šetří se na všem. Já solidárně ohřívač vody taky nezapínám a v zájmu zachování přátelství si nechávám mrazit buňky i u umývání nádobí.
Nenechte se ale mýlit tím, že v Zemi horka je každý den takový hic, že se s chutí pod sprchou ochladíte. Právě se nacházíme v období dešťů, kdy teploty přes noc padají na 15 stupňů. Často se stane, že na ulici během pár minut člověk promokne, jako kdyby ho někdo polil kýblem vody. Většina budov je také konstruovaných tak, že jsou celé nějakým způsobem otevřeny. I já mám ve svém pokoji okno, které je důmyslně sestavené z jakýchsi skleněných žaluzií. Ještě nikdy se mi moje okno nepodařilo zavřít. Podtrženo sečteno i v Zemi horka vám občas může být pěkná kosa.
Ale zpět ke studené vodě. První týden jsem si říkala, že přece nebudu skuhrat jako nějaká zhýčkaná Evropanka. Uklidňovala jsem se, že oni se přece v té vodě sprchují taky, že studená voda je přece zdravá (mimochodem neexistuje o tom žádný důkaz), že budu ksakru pořádně otužilá – že to zkrátka nějak překousnu.
Své pohyby jsem pod sprchou v průběhu několika dní zautomatizovala tak, že dobu celé koupele jsem stáhla přibližně na čtyři minuty. První měsíc jsem se pod proudem ledovky nedokázala osprchovat bez poskakování (pro zahřátí), což může být ve sprše fakt o hubu. Ale zkuste pod proudem ledové vody třeba jen normálně dýchat, fakt to aspoň první minutu a půl nejde. V prvních vteřinách totiž úplně dýchat zapomenete, potom deficit naopak musíte pořádně rozdýchat.
To úplně nejhorší je ale strčit pod ledovku hlavu. Procedura mytí hlavy samozřejmě probíhá za neustálého proudění horské bystřiny po zádech. Umýt si pod tryskající vodou šampón pořádně i za ušima, vypnout vodu a celé to ještě zopakovat s kondicionérem. To všechno už zvládám v tryskové rychlosti mých naprosto precizních pohybů, které mi šetří každou sekundu, kterou bych zbytečně trávila v ledové lázni.
Teplou vodu miluji, a kdo tvrdí, že umýt si hlavu v ledové vodě je nějaké pošušňáníčko, tak ten je u mě zkrátka úchyl.