Reklama
 
Blog | Eva Pavlova

Ulice číslo 14

Krátká zpráva o mém stěhování a něco víc.

Ulice číslo 14 vede napříč Pereirou. Je to ulice, která vede z univerzitního kampusu, po dvou kilometrech se ale ztrácí pod větší „osmnáctkou“, na druhém konci města ale opět vykoukne a pokračuje dál, až na konec města. Ulice číslo 14 je moje nová adresa. 

Našla jsem si byt. Má vrátného, bazén a pěkný výhled z okna, ovšem neteče v něm teplá voda a nemá žádný nábytek, natož pak postel.Byt vlastní rozesmátá černoška Zuzana, která vedle své práce ještě o víkendech pronajímá pračku. Můj nový byt je kousek od univerzitního kampusu. Velkou radost mám z toho, že budu bydlet v ulici, po které můžu chodit po setmění sama domů a nemusím mít strach z toho, že mě někdo okrade. V Pereiře je taková jediná svého druhu.

Stmívá se už v šest hodin, ale zhruba do půlnoci je ulice plná studentů. Ti míří domů, do přilehlých barů anebo postávají na ulici u jednoho z mnoha pouličních stánků s jídlem. Stánky s rychlým občerstvením jsou v Kolumbii doslova fenomenální. Nejobyčejnější jídlo je kukuřičná placka arepa, kterou dostanete bohatě posypanou tvarohovým sýrem a dobře pomazanou rozpuštěným máslem. Dalším oblíbeným jídlem ulice je patacon, který moje kamarádka trefně nazvala bigčips, Skutečně dostanete něco, co vypadá jako obrovský smažený brambůrek, patacon je ale vyroben z rozmačkaného plátanu– méně sladké obdoby našeho banánu. Na patacon si můžete poručit co je libo- maso, rybu, salát, salsu z avokáda, zmíněný sýr nebo třeba všechno dohromady. Naprosto nevídaný je tu však pro mne párek v rohlíku, abych byla přesná perro sencillo, v překladu obyčejný párek. Na obyčejný párek v rohlíku dostanete salsu, sýr, brambůrky, cibuli, něco, co jsem zatím neidentifikovala, více salsy a navrch párátkem připíchnuté křepelčí vajíčko.  Jak vypadají ostatní, neobyčejné párky, zjistím v nejbližší době. K místnímu koloritu také patří to, že s párkem či arepou neodkráčíte v ruce za svým, ale kecnete si někam na trávu vedle stánkaře a počkáte, než vám vaše jídlo donese. Platí se po jídle. Nemůžu také nezmínit místní ovocné šťávy- jugos. Ty můžete dostat ve dvou variantách, “na vodě“ tedy čerstvě vymačkanou šťávu z manga, papáji, ostružin, pomeranče a mnoha dalších nebo “na mléce“, čili to samé ale s pravým kravským mlékem. K mé oblíbené podívané také patří stánky, ve kterých se lisuje cukrová třtina. Na ulici vám před vašima očima vyždímají z třtiny sklenici čerstvé šťávy. A tak mi vlastně ani nevadí, že moje nová kuchyň je tak špinavá, že se do ní bojím vstoupit.

Reklama